O umění komunikace

Umění komunikace je stejně důležité, jako práce s kosmickou energií (obzvláště v dnešní době mobilů).

Baví-li se dva lidé nebo skupina lidí, mě-li dodržovat pár zásad, oboustraně se doplňujících (jsou myšleny rozhovory o duchovnu, ale nemusí to být pravidlo, skvělé by bylo, kdyby se to uplatňovalo u všech typů hovorů).

Ten, co hovoří by měl mluvit pomalu (přiměřeně) a srozumitelně. Na konci vět by měl dělat krátké pauzy, ve kterých by mu mohli ostatní pokládat otázky bez toho, aby mu museli skákat do řeči v půlce věty. Rozhodně by neměl mluvit jako kulomet a udělat z toho monolog, měl by nechávat prostor pro diskuzi. Poslouchající by mu měli umožnit dokončit myšlenku, bez tzv. skákání do řeči a vyčkat na pauzu pro diskuzi.

Pro zdárný průběh komunikace je třeba, aby diskutující byli uvolnění a otevření k přijmutí a uznání názoru druhých (bez nutnosti, tento názor přijmout za svůj). Komunikace totiž neprobíhá jen na verbální úrovni, ale i na energetické úrovni (což částečně souvisí i s názvem tohoto tématu - O kosmické energii). Správně vedený rozhovor lidi neunavuje, ale naopak způsobí, že může trvat hodiny, aniž by se diskutující unavili, vytváří přátelství a chuť po opětovné diskuzi. Mimo to člověk může získat i obohacení o nově vědomosti.

Naopak špatně vedená diskuze u vás může vyvolat pocit frustrace a nechuť obdobný rozhovor/y, absolvovat znovu. Po některých rozhovorech, které skončili hádkou, někdy cítite, že jste ztratili energii nebo vás na dlouhou dobu rozhodí. Podobně se můžete cítit po rozhovuru s lidmi, co mají ve zvyku vést monolog, mluvit o samých negativních věcech nebo všechno kritizovat, pomlouvat všechno vaše a vychvalovat všechno svoje, urážet a schazovat vás, mít jen svojí pravdu a nechtít znát váš názor apod.